Co je Homeopatie?

Slovo HOMEOPATIE je odvozeno od řeckého "homeos" - podobný a "pathos" - nemoc.

Historie homeopatie sahá až k Hippocratovi, který jako první vyslovil "Zákon podobnosti" (podobné se léčí podobným, neboli similia similibus curantur), na kterém je tento jednotný diagnostický a terapeutický systém založen. Tento princip od základů protiřečí dosavadnímu léčebnímu postupu, který byl již od antických dob zaměřen na vyrovnávání jevů působících proti sobě ("Contraria contrariis curantur" - opačné se léčí opačným).

Homeopatie byla plně rozvinuta v 18. století německým profesorem medicíny Samuelem Hahnemannem (1755-1843), který homeopatii proslavil nejen na území Evropy, ale později i po celém světě, Nyní je homeopatie spolu s akupunkturou nejrozšířenějším oborem alternativní medicíny na světě.

Využívá přírodní látky, rostliny, minerály a živočišné produkty v silně zředěné podobě, do níž jsou uvedeny zvláštními postupy. Tyto homeopatické přípravky působí prostřednictvím jemnohmotné rezonance na organizační systém člověka, který Hahnemann nazval "vitální síla" neboli "dynamis".

Nemoc, ať se již nazývá jakkoliv, a je umístěna kdekoliv v těle nebo v mysli, je způsobena poruchou tohoto vnitřního organizačního systému v člověku.

"Nemoci lidí nejsou způsobeny žádnými látkami, žádnou chorobnou materií nemoci, ale jsou jednoduše narušením duchovní síly oživující lidské tělo" - tento Hahnemannův výrok vysvětluje jeden ze základních principů homeopatie.

Podle japonské studie z roku 2005, která zjišťovala oblíbenost alternativních metod léčby ve veřejnosti, je homeopatie celkově na druhém místě (na prvním místě je herbalismus, na třetím akupunktura) a ve vyspělých zemích je homeopatie dokonce na prvním místě.

Homeopatie neléčí nemoci, ale nemocného člověka jako celek. Nevnímá symptomy organizmu jako něco nežádoucího, co je třeba okamžitě odstranit. Naše tělo produkuje symptomy za účelem znovunastolení stavu ztracené rovnováhy a cílem správně zvoleného homeopatického léku je právě podpořit tyto symptomy jakožto pokus organizmu o uvedení sebe samotného do stavu zdraví.

Homeopatie bere v úvahu individuální "psychosomatický vzorec" spíše, než by se zaměřovala jen na důsledky nemoci a klinické projevy patologických procesu v organizmu. Z tohoto důvodu homeopaté považují za velmi důležité také pochopení osobnosti člověka a jeho emocionálního a psychického stavu. Jen tak může být nalezen přesný lék, který dokáže stimulovat vlastní vitální sílu člověka.